o Woo-doo.:X

7. února 2008 v 12:52 | ©Medushka |  Woo-doo
Voodoo je nejednoznačné označení pro skupinu náboženských kultů, jež vycházejí ze společných kořenů v západní Africe. Tam (na území států Benin a Togo) se dodnes praktikuje prastaré náboženství "vodoun", spočívající v uctívání předků a nebeských božstev. Termínem "vodou" nebo "vudu" se označuje náboženský kult rozšířený na Haiti a v Dominikánské republice.

Ke kultu voodoo se váže řada zlidovělých mýtů a pověr (například o propichování panenek), vzniklých především na základě pokřiveného zpodobňování tohoto náboženství jako jakéhosi kultu zla a černé magie. Slovo "voodoo" též označuje kreolské rituály a bylinné léčitelství v americkém městě New Orleans, z nichž se zpravidla vytratila původní polyteistická náboženská tradice.
Obecně rozšířené mylné povědomí o kultu vodou se opírá především o tzv. zombie a panenky voodoo. Existují sice určité etnické důkazy o tvoření zombie, jedná se však o nevýznamný jev v rámci haitské venkovské kultury, který není součástí vlastního náboženství vodou. Tyto záležitosti má na starosti spíše bokor (černokněžník) než kněz lwa gine (kněz afrických duchů).

Zapichování špendlíků do panenek je historicky doloženo v rámci léčitelství jako způsob určování tlakových bodů (akupresura). Jak se z něj stala metoda přivolání kletby na určitou osobu v kultu zvaném New Orleans voodoo (hoodoo), je záhadou. Je možné, že šlo o jeden ze způsobů sebeobrany otroků, kteří chtěli zastrašit své pány. Tato praktika se ovšem neomezuje pouze na neworleánské voodoo, ale vychází též z evropských magických praktik i středoafrických kultů nkisi. Tyto panenky voodoo se v haitském vodou neobjevují, ačkoli turisté si je mohou koupit na Železném trhu v Port au Prince. Do obecného povědomí se jejich spojení s náboženstvím vodou dostalo nejspíše prostřednictvím horrorových filmů.
Africké vodoun

Je jedno ze starých náboženství západní Afriky, v němž hlavní roli hrají ochranná božstva a mrtví předkové, kteří těmto božstvům slouží. Mezi božstvy se rozeznává takzvaný Bůh-stvořitel (Nana Baluku) a Bohové-hybači (Vodunové), kteří jsou dětmi stvořitelových dvojčat Lisy (boha Slunce) a Mawu (bohyně Měsíce). Stvořitel je kosmogonický princip, který do světského dění nezasahuje. Světu fakticky vládnou jeho vnoučata Vodunové. Vodunů je velké množství a jejich počet není omezen. Někteří vystupují jako ochránci konkrétního kmene či rodového klanu.

V západoafrickém náboženství vodoun, podobně jako v mnoha dalších kultech Afriky, je kladen hlavní důraz na předky. Každá rodina duchů má vlastní kněží a kněžství je často dědičné. U mnoha klanů jsou hlavními božstvy Mami Wata (bohyně vody), Legba (mladý symbol mužství), Gu (bůh železa a kovářství) a Sakpata (božstvo nemocí).

Voodoo na Haiti

Do karibské oblasti se kult voodoo dostal spolu s otroky dováženými ze západní Afriky. Podstatný rozdíl mezi africkým a karibským kultem spočívá v synkretické proměně původních božstev do podob křesťanských (římskokatolických) svatých. Mohlo jít o snahu zakrýt pravou povahu "pohanské" víry před otrokáři, kteří Afričanům zakazovali její praktikování. Afričané například v Ježíšovi spatřovali svého Boha Oxala, a v podobě Jana Křtitele viděli svého vlastního Boha bouře Shanga.

Na ostrově Hispaniola (Haiti a Dominikánská republika) se praktikuje kult Sevis Lwa (služba duchům), který je směsí původních náboženství řady afrických národů především z oblasti Nigérie a Konga. Vzhledem k velkém důrazu na uctívání předků se na některých místech ostrova uctívá též památka jeho původních domorodých obyvatel, indiánů Taíno a Arawak. Současnou podobu haitského voodoo ovlivnila též řada dalších vlivů (včetně islámu), takže se jedná o skutečně kreolské náboženství.

Službou duchům Haiťané usilují o dosažení harmonie s vlastní podstatou a okolním světem v podobě osobní síly a pohotovosti při řešení životních situací. Součástí této harmonie je sounáležitost v rámci rodiny a širšího společenství. Společnost vyznavačů má podobu širší rodiny a zasvěcenci jsou "dětmi" svých učitelů.

Božstva a duchové
Stejně jako v africkém vodoun je středobodem haitského kultu bůh-stvořitel (Bondye neboli dobrý bůh), jenž je víceméně shodný s bohem křesťanským. Nad naším světem je však natolik povznesen, že jej zde zastupují výkonní duchové (též svatí, andělé, či mystéria), k nimž se vyznavači obracejí s prosbami o pomoc stejně jako ke svým předkům. Duchové se dělí do skupin neboli tzv. rodin (kterých je pravděpodobně 21). Mezi významné rodiny duchů patří Rada (odvozené od duchů etnických skupin jazyka Gbe v západní Africe), Nago (od etnik jazyka Yoruba) a Kongo, což je spojená rodina duchů původně ze západní a střední Afriky. Další rodiny jsou např. Ogou (vojáci), Ezili (ochránci žen), Azaka (zemědělci) a Ghede (božstva smrti a plodnosti). Jednotliví duchové používají svou příslušnost k rodinám jako příjmení. Známí duchové jsou např. Ezili Dantor, Danbala Wedo, Papa Legba Atibon a Agwe Tawoyo.

Duchové se na Haiti dělí zhruba do dvou základních kategorií na tzv. horké (Petwo) a tzv. chladné (Rada). Duchové chladní (Rada) jsou spíše přátelští a rodinní, zatímco horcí (Petwo) jsou bojovní a neposední. Duchové obou skupin mohou být nebezpeční, když se rozčílí, a žádná z kategorií není vyloženě dobrá ani zlá.

Podle tohoto náboženství má každý své duchy, z nichž jeden je každému jedinci nejbližší (tzv. met tet). Každý však může vyznávat i mnoho ostatních duchů a ani met tet nemusí být jeho hlavním duchem. Člověk však nevzývá duchy libovolně, ale podle toho, které takzvaně "má" podle své povahy či osudu. To, které duchy kdo má, se dozví například při obřadu nebo ve snu. Mimoto každý vzývá také duchy svých pokrevních předků, což je velmi významná součást tohoto náboženství. Kult předků je vlastně základem voodoo a mnoho duchů jsou vlastně předkové, kteří byli do božského statusu povýšeni (například Agasou, někdejší král Dahome).

Kněží a obřady
Většina vyznavačů není zasvěcena. Zasvěcení není k službě duchům nezbytné. Zasvěcenci neboli kněží jsou zodpovědní za zachovávání rituálů a písní a udržování dobrých vztahů mezi duchy a lidskou společností . Je jim svěřena hlavní role při službě všem duchům v dané rodině. Kněžím se říká houngan, kněžkám mambo. Níže postavení jsou hounsi, zasvěcenci, kteří pomáhají kněžím při bohoslužbách.

Haitská rodinná bohoslužba začíná až několikadenní složitou přípravou, kdy se staví oltář, rituálně připravuje a vaří drůbež a jiná jídla. Obřad zahajuje několik katolických modliteb a písní ve francouzštině, pokračuje litanií v kreolštině a některém africkém jazyce, jež se obrací ke všem evropským a africkým svatým a lwa, které domácnost uctívá. Poté následuje veršovaná modlitba ke všem hlavním duchům domu, zvaná priyé gine (africká modlitba). Po dalších úvodních písních přicházejí písně pro všechny jednotlivé duchy (první z nich je pozdravem bohovi bubnu hounto). Začíná se rodinou Legba, pokračuje přes rodinu Rada a po přestávce začíná část bohoslužby věnovaná rodině Petwo, která končí písněmi pro rodinu Ghede. Při zpěvu písní přicházejí jednotliví duchové a navštěvují shromáždění tak, že se vtělují do jednotlivých přítomných a mluví a jednají jejich prostřednictvím. Každý duch vyslechne pozdrav od přítomných zasvěcenců a předává výklady, rady a duchovní útěchu těm, kdo jej požádají o pomoc. Obřad trvá mnoho hodin až do rána dalšího dne.

V každém domě vyznavačů je vyhrazen jeden nebo více stolů předkům a duchům, na němž jsou obrázky a sošky duchů, voňavky, jídlo a další věci, které mají určití duchové rádi. Minimální vybavení představuje bílá svíce a sklenice vody, případně květiny. V den příslušného svatého či ducha se zapálí svíce, a odříká se pozdrav duchovi Papa Legba. Ten otevře bránu ke konkrétnímu duchovi, se kterým se poté pohovoří. S vlastními předky nemusí vyznavač hovořit prostřednictvím Papa Legby, protože jsou jeho krve.

Historicky nejvýznamnějším obřadem voodoo v dějinách Haiti byl obřad Bwa Kayiman v srpnu 1791, jímž začala haitská revoluce a ostrov se osvobodil od francouzské koloniální nadvlády. Vznikla zde první černá lidová republika na světě. Při obřadu byl duchu Ezili Dantor obětován vepř, poté Ezili Dantor posedl kněžku a všichni přítomní přísahali, že budou bojovat za svobodu.

Závěrem

Jak je vidět, voodoo je víra v duchy a jejich spojení s naším světem. I nejvyšší stvořitel mohl být duchem člověka, který žil velmi velmi dávno nebo se dostal do vyšší duchovní sféry a proto je považován za první existující bytost. Každopádně panenky voodoo byly využívány k léčitelství a jejich zneužití pro kletby není vlastní součástí voodoo. Stejně tak tvorba zombie, která spadá spíše do nekromancie. Voodoo jako takové je mírumilovným náboženstvím s neútočnými magickými praktikami. Jak to ale bývá, dříve nebo později musel přijít někdo, kdo pozitivní zneužije k negativním účelům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama